Historie školství (od 1945)

Květen 1945. Druhá světová válka skončila a život se pomalu začínal navracet do běžných kolejí. Pozadu nezůstávalo ani školství. V Sudicích byla zatím obnovena pouze škola obecná. Jejím ředitelem se stal František Doležal.

Škole byla přidělena značně poškozená budova bývalé katolické školy u kostela.

Nový školní rok byl v Sudicích zahájen 11. prosince 1945. Zapsalo se celkem 22 dětí obou národností, podle věku byly rozděleny do tří tříd. Všechny třídy učil jeden učitel, výuka proto probíhala střídavě po 2-3 hodinách denně. Škola nebyla vybavena žádnými pomůckami. Prvním úkolem však bylo naučit děti česky, češtinu totiž ovládal pouze 1 žák.

Školní rok 1946/47 přinesl reorganizaci místního školství. Byla opět otevřena měšťanská škola a trojtřídní obecná škola s osmi postupnými ročníky se změnila na dvojtřídku s ročníky pěti.

Jelikož stávající škola nebyla schopna pojmout tolik žáků, započalo se s opravou další budovy, a sice bývalé německé evangelické školy. Po její rekonstrukci (tj. od ledna 1947) již mohla probíhat běžná celodenní výuka.

Vyučování bylo zahájeno s 93 žáky. V průběhu roku se díky neustálému pohybu obyvatel počet dětí měnil. Pro červnové vysvědčení si přišlo pouze 63 dětí.

V září 1949 byl v sudické škole ustanoven nový ředitel. Ten si byl, jak praví kronika, "dobře vědom toho, že nebyl do Sudic poslán jen jako administrativní vedoucí školy, ale především jako politický a pedagogický činitel", který "dobře poznal již dávno před tím, že dnes nejde ve školách toliko o výchovu, vyučování a vzdělání, ale že i zde se buduje socialismus." A tak pod heslem: "Dále a směleji vpřed k socialistické škole" začala budovatelská éra socialismu.

Výchovné působení učitelů naráželo často na nezájem, a to nejen na nezájem dětí, ale především rodičů. Spolupráce rodiny a školy byla zpočátku téměř nulová, a to i přesto, že již od roku 1947 bylo při škole ustaveno Rodičovské sdružení. Neadekvátní výsledky školní činnosti jsou zdůvodňovány různými nepříznivými vlivy: německou školní výchovou, německou národností v rodině, reemigrací z Volyňska, nezměrnou absencí aj. Na splňení cíle: "Ani jeden propadlý ve škole" čekal pedagogický sbor opravdu dlouho.

V průběhu let docházelo k strukturálním změnám. Ve školním roce 1951/52 přestalo do Sudic, v souvislosti s otevřením střední školy v Chuchelné, dojíždět asi 80 dětí ze Strahovic, a zdejší škola se stala čtyřtřídní (navštěvovalo ji asi 129 dětí ze Sudic, Rohova a Třebomi). V souladu s vládním nařízením byla v září 1953 sloučena národní škola s dřívější školou střední, takže vytvořila osmiletou střední školu. Školním rokem 1960/61 se upravuje povinná školní docházka z osmileté na devítiletou.

Učitelé i žáci se aktivně zapojovali do společenského dění v obci, mnohdy byli sami iniciátory akcí. Při škole pracovaly různé zájmové kroužky, např. včelařský, vaření, letecko-modelářský, mičurinský. Činná byla samozřejmě také organizace pionýr.

Po celá 50. léta probíhala výuka stále ve dvou výše zmiňovaných budovách (č. 13 a 32). Ve školním roce 1958/59 došlo k částečným stavebním úpravám interiéru, byly opraveny střechy. Postupně docházelo k dalším opravám. Do školního roku 1960 vstupovala s novou tváří budova č. 13. Generální oprava, do níž se investovalo 124 tis. Kč, spočívala ve výměně střešní krytiny, výměně oken, přístavbě záchodů, vymalování, změně fasády. V roce 1959 se započalo s přestavbou stodoly nacházející se v blízkosti školní budovy na školní dílnu. Ačkoliv se v počáteční euforii počítalo s jejím otevřením již v příštím školním roce, dokončena byla až v září 1961.

Se zyšujícím se počtem dětí bylo nutné hledat nové prostory k výuce. Od září 1959 byly jako učebny využívány také 2 sály: u p. Hlaváčka a na faře. U Hlaváčků byl dokonce časem (od září 1961) zaveden dvojsměnný provoz.

V těchto neutěšených podmínkách (fakt, že výuka probíhala na čtyřech různých místech, "komplikoval život" mnohým pedagogům, kteří museli přebíhat z jedné budovy do druhé) se v Sudicí vyučovalo do června roku 1974.

Zahájení nového školního roku 1974/75 bylo o něco slavnostnější než bývá obvykle zvykem. Však se také nekonalo jako tradičně v kinosále, ale před budovou nové školy...

Budova nové školy