POHNUTÝ ROK 1938

Hlavní obrané postavení na Hlučínsku tvořila obranná pevnostní linie složená z pěchotních srubů doplněných tvrzovými objekty. Tato linie byla vzdálena od státních hranic od 2 do 15 kilometrů. Prostor mezi obrannou pevnostní linií byl zajišťován pouze malými jednotkami Stráže obrany státu (SOS), které na Hlučínsku patřily k ostravskému praporu SOS, pod velením pplk. četnictva Cibulky. Jednotku v síle družstva tvořili příslušníci finanční stráže, četnictva a vojenských posil. Jejich úkolem bylo udržet klid v převážně nepřátelsky naladěném prostředí hlučínského venkova a nedovolit nepřítele nepozorované přiblížení k pevnostní linií. Svými omezenými bojovými prostředky měly donutit nastupující nepřátelské jednotky k rozvinutí a poskytnutí pevnostní linií nezbytný čas k zaujmutí obranného postavení. K výzbroji patřily pušky, pistole, ruční granáty a jeden lehký kulomet na družstvo. Většině příslušníku SOS bylo zřejmé, že takto stanovené zadání je možné splnit pouze při vlastním sebeobětování.

V létě roku 1938 byla již mnohá družstva SOS značně vyčerpána nepřetržitou bojovou pohotovostí a proto bylo rozhodnuto o posílení těchto jednotek zkušenými vojáky hraničářských jednotek (hraničářské jednotky - příslušníci jednotek určených k obraně pevnostní linie). Rozhodnutí to bylo z vojenského hledisko poněkud problematické, neboť předsunuté jednotky SOS mohly snadno upadnout do zajetí a tak mohlo dojít k vyzrazení utajovaných vojenských údajů o systému opevnění.

Na Hlučínsku byla situace po 12.září 1938 kdy vypuklo "henleinovské povstání" klidnější než např. v západních a severních Čechách. Postupně se podařilo i z "hlučínských uprchlíků" vytvořit v Německu ozbrojené skupiny a tak začala být situace, zejména pro nejvzdálenější jednotky SOS, problematická. Osamocení těchto jednotek využily jednotky německého freikorpsu v noci z 20. na 21. září 1938 kdy zaútočily na postavení družstva SOS č. 23 v Třebomi. Jejich útok byl se ztrátami odražen. Následující noci došlo k opakovanému útoku, pod tlakem útočníků muselo z "třebomské kapsy" ustoupit družstvo č. 23 do Sudic. V následujících nocích útočily jednotky freikorpsu podél celých hranic.

V noci 24. září 1938 se Sudice téměř vylidnily, pod propagandistickým tlakem uteklo téměř veškeré obyvatelstvo do Německa. V očekávání soustředěnějšího útoku freikorpsu nařídil velitel 4. hraničářského pluku plk. Satorie stáhnutí družstev ze Sudic na rohovský velkostatek. Zde se soustředily tři družstva SOS a vybudovaly zde obranu proti útoku. K očekávanému útoku došlo 24. září po poledni, kdy bylo postavení SOS na rohovském velkostatku napadeno větší skupinou útočníků. Na podporu přepadených družstev SOS byla vyslána dvě auta s posilou hraničářských jednotek, po rozvinutí u Rohova byli útočníci odraženi a zatlačeni zpět přes státní hranici. V prostoru bojů byli pak nalezeni dva mrtví a jeden těžce zraněný útočník. po nezdaru u Rohova se pozornost jednotek freikorpsu soustředila na Strahovice, které bránilo družstvo SOS č. 26. K přepadení došlo 26. září 1938, pod tlakem útočníku družstvo ustoupilo ze svých pozic, k zatlačení útočníků zpět za hranice došlo za pomoci posil z hraničářských jednotek. Pak přišly pro pohraničí osudné dny a 7.října 1938 jednotky SOS vyklidily své pozice, 8. října 1938 došlo k ústupu hraničářských jednotek z pevnostního pásma a Sudice s celým Hlučínskem se opět staly na několik tragických let Hultschinen Ländchen.

Zpracoval: Milan Černohorský